Existuje vůbec něco jako typická domácnost?

Mnoho z nás chce mít jistotu, že máme skutečně to nejlepší, co může být, nebo alespoň něco, co je přijatelné. To je také důvod, proč máme pro většinu věcí standardy, podle kterých je porovnáváme. Tak zjišťujeme, jestli je vše skutečně tak, jak by mělo být. A ač se to nezdá, týká se to i domácnosti.

Asi každý z nás se někdy zamyslel nad tím, jak by měla domácnost vypadat, a mnoho z nás o tom má také poměrně jasnou představu. Avšak jen málokdo si uvědomuje, čím jsou tyto naše představy vyvolány, a podle čeho své standardy nastavujeme.

V první řadě je to samozřejmě rodina. Ač podvědomě, budeme kopírovat ten samý styl, který jsme zažili jako děti. Pokud například vidíme maminku, jak dělá všechny domácí práce, pak, pokud je člověk dívka, bude věřit, že tak to má být, a že to se od ženy čeká. Muži zase budou hledat partnerku, která bude tyto představy naplňovat. A funguje to samozřejmě i obráceně. Je to zkrátka to první, s čím přijdeme do styku, a podle toho to v nás také zakoření.

Dále jsou to média, ať už jde o filmy, seriály, nebo i reklamy. Právě v nich často vídáme dokonalou rodinku, která nám ukazuje, jak by to mělo doma vypadat. Obvykle se skládá z rodičů, dvou či tří dětí a případně psa, přičemž všichni bydlí v rodinném domě. To je ukazováno jako něco, čeho bychom se měli snažit dosáhnout. A jelikož to vidíme v televizi mnohokrát denně, je jasné, že se to do nás vtiskne. Moc médií bychom v žádném případě neměli nijak podceňovat.

Problém je, že taková dokonalá rodinka v podstatě neexistuje. A to v nás vyvolává pocity frustrace, jelikož vidíme, jaký by život mohl, ba dokonce měl být, a ten náš se tomu ani trochu nepodobá. Zde si musíme uvědomit, že v televizi se nám pouze snaží prodat nějaký produkt, případně zvýšit svou sledovanost. Proto ukazují dokonalé ideály, které neexistují. Jistě, neznamená to, že bychom neměli usilovat o to, abychom se měli co nejlépe, avšak je vhodné si uvědomit, že dokonalost není potřeba.