Můžeme se od zvířat něčemu naučit?

Najdeme spoustu lidí, kteří tvrdí, že zvířata jsou v mnoha ohledech lepší než lidé. Především proto, že nemají špatné lidské vlastnosti, jako například závist či pomstychtivost. Tvrdí také, že se od nich můžeme hodně naučit o tom, jak skutečně žít v souladu s přírodou.

To vše zní skutečně velmi pěkně, bohužel to však naráží na realitu života. Ukazuje se totiž, že příroda rozhodně není tak romantická, jak by se mohlo zdát. A my lidé nejsme o nic lepší či horší, než kterýkoliv jiný z živočichů.

Hlavním argumentem, který zaznívá, je to, že zvířata nevyhubí jiné druhy. Vezmou si pouze tolik, kolik potřebují. To však ani zdaleka neodpovídá realitě. Mnoho predátorů v době hojnosti totiž skutečně loví nejen z nutnosti, ale také pro zábavu. Je to také důvod, proč byli například dingové pro místní faunu takovým problémem. Přeborníci jsou v tomto ohledu ovšem kočky, které mají na svědomí vyhlazení již několika živočišných druhů.

Pokud jde o pomstychtivost, tak ta je vlastní v podstatě všem živočichům s vyšší sociální inteligencí. Najdeme ji i napříč našimi příbuznými, přičemž prim zde hrají šimpanzi. Zdaleka nejznámější jsou však v tomto ohledu krkavcovití, kteří nejenže člověku, který jim ukřivdil, mohou značně znepříjemňovat život, ale také tomu mohou naučit i svoje potomky.

V hmyzí říši jsou pak dominantní mravenci, kteří nejenže provozují farmářství, kdy chovají mšice a pěstují určité druhy hub, ale také mají otroctví a dokonce i vedou války proti jiným mraveništím. A to je něco, o čem se ještě donedávna uvažovalo jako o čistě lidské vlastnosti.

Dále lze také připomenout, že mnohdy zabíjí své mladé, ať už se jedná o lvy, kteří poté, co získají svou smečku, zabijí mláďata předchozího vůdce, nebo ptáky, kteří zabijí nejslabší mládě a dají je sníst jeho sourozencům.

Příroda tedy rozhodně není tak pěkná, jak si ji někteří lidé malují. Ve skutečnosti je to pro většinu zvířat poměrně kruté místo. My máme jen štěstí, že jsme lidé.